Mia Farrow

[Ferou], *9.2.1945 (Los Angeles, Kalifornie, USA), vlastním jménem Maria de Lourdes Villiers Farrow, americká filmová herečka. Je dcerou herečky Maureen O'Sullivanové a režiséra Johna Farrowa. Jako devítiletá prodělala dětskou obrnu, ale uzdravila se bez jakýchkoliv následků. Původně chtěla vstoupit do kláštera, proto navštěvovala církevní školy v Madridu, v Londýně a v Los Angeles, nakonec se však rozhodla pro dráhu herečky. V roce 1963 debutovala v mimobroadwayské inscenaci Wildeovy

komedie Jak je důležité míti Filipa, začala se objevovat i před filmovou kamerou a v letech 1964–1966 se již zapsala do širšího diváckého povědomí díky televiznímu seriálu Peyton Place. Koncem 60. let se pod vlivem hnutí hippies a orientálních filozofií vydala do Indie. V té době se již výrazně prosadila ve filmu, přičemž světovou popularitu jí přinesla role zneurotizované nastávající matky v hororu Rosemary má děťátko. Její fyzický zjev ji předurčil pro role křehkých, přecitlivělých a snadno zranitelných dívek, které se odmítají přizpůsobit obvyklým společenským normám. V letech 1975–1976 působila na londýnských scénách, kde se představila mj. v Shakespearových

hrách Večer tříkrálový a Sen noci svatojánské. Zásadní zlom v její umělecké kariéře i v osobním životě pro ni znamenalo setkání s režisérem a hercem Woodym Allenem

, v jehož nostalgických komediích a komorních dramatech hrála od roku 1982 a v nichž vytvořila celou plejádu hrdinek nejrůznějších charakterů a osudů, snažících se naplnit své ambice a milostné touhy. V letech 1966–1968 byla provdána za zpěváka a herce Franka Sinatru

, v letech 1970–1979 byl jejím manželem hudební skladatel a dirigent André Previn, s nímž má tři děti. Z desetiletého vztahu s W. Allenem, s nímž se v roce 1992 za bouřlivých okolností rozešla, má syna Satchela. Kromě toho adoptovala ještě několik dalších, často asijských a tělesně postižených dětí. V roce 1995 byla oficiálním hostem MFF v Karlových Varech. Vydala autobiografii Co pomíjí. Vzpomínky (1997).

Vybraná filmografie: psychologické drama Tajný obřad (1968), adaptace hororového románu Iry Levina Rosemary má děťátko (1968; Cena na MFF v Rio de Janeiru, Donatellův David, nominace na Zlatý glóbus), komorní milostná etuda John a Mary (1969), Soukromý detektiv (1971), adaptace románu F. S. Fitzgeralda

Velký Gatsby (1974), Pronásledovaná (1976), detektivka podle Agathy Christie

Smrt na Nilu (1978), satirická komedie Roberta Altmana

Svatba (1978), Hurikán (1979); série snímků Woodyho Allena: Bergmanem a Shakespearem inspirovaná romantická komedie Sexuální komedie noci svatojánské (1982), mystifikační komedie Zelig (1983), hořká komedie o neúspěšném agentovi Danny Rose z Broadwaye (1984), satirický retropříběh z doby hospodářské krize Purpurová růže z Káhiry (1985), hořká komedie o příslušnících newyorské umělecké rodiny Hana a její sestry (1986), nostalgický portrét chudé židovské rodiny Zlaté časy rádia (1987), komorní psychologické drama Září (1987), povídka Oidipus dnes ze snímku Povídky z New Yorku (1989), smutná komedie s detektivní zápletkou Zločiny a poklesky (1989), komedie o ušlápnuté manželce Alice (1990), expresionisticky laděná poetická komedie Stíny a mlha (1991), hořká komedie o rozpadu dvou manželství Manželé a manželky (1992); melancholická komedie z prostředí malého irského letoviska Vdovy z Widows' Peak (1993), milostná romantická komedie Rapsodie v Miami (1995), remake klasického hororu Přichází Satan! (1976) s názvem Satan přichází (2006), romantická komedie Prodám šéfa zn. spěchá (2006), autorská animovaná rodinná fantasy Luca Bessona Arthur a Minimojové (2006), koprodukční (UK, USA) komedie Prosíme přetočte (2008), dvě pokračování animované fantasy Arthur a Maltazardova pomsta (2009) a Arthur a souboj dvou světů (2010), komedie Černý kůň (2011).