metavěda

Teoretická oblast vědeckého bádání zabývající se strukturou a historickou podmíněností dílčích vědních oborů (disciplín, specifikací) za použití nejrůznějších srovnávacích metod a prostředků; systematická (cílená, uspořádaná) aplikace lingvistických, matematických, logických a jiných postupů zaměřená na analýzu vědecké teorie, chápané jako systematický informativní text obsahující deskriptivní (popisné), explanační (explikativní, na výklad či vysvětlení zaměřené) a metateoretické (dílčí teorie porovnávající) výroky; teoretická analýza určitého modelu vědeckého myšlení formující vědu vyššího řádu v rámci vytváření komplexního obrazu vzniku, struktury, smyslu a dosahu příslušného vědního oboru; věda o vědě. Metavěda je směr vědeckého studia, jehož předmětem se stala sama věda a který dosud není soustavně uspořádaným celkem (systémem). Existuje jen ve formě oddělených disciplín, v jejichž rámci vytváří dílčí modifikace: filozofii vědy (epistemologie, metodologie, metateorie), dějiny vědy, psychologii vědy (obecná psychologie vědy, srovnávací psychologie vědy, sociální psychologie vědy), sociologii vědy. Logickým základem výstavby metavědy je metajazyk, tj. jazyk vědy, v němž se nehovoří o předmětu dané vědy, nýbrž jehož objektem zkoumání jsou pojmy a teorie této vědy. Mezi „jazykem objektu“ a metajazykem jsou vzájemné korelační vztahy. Systematickou integraci metavědeckých disciplín Ize provést na základě obecného pojetí úlohy věd, která spočívá v popisu, vysvětlení a predikci (předpovědi) jevů zkoumaného celku.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 29. 8. 2006
Autor: -red-