membrána

Biologie, membrána buněčná – polopropustná (semipermeabilní) povrchová vrstva buňky tvořená hlavně lipidy a bílkovinami, schopná selektivně propouštět látky ze zevního prostředí do buňky a zpět. Je základním předpokladem látkové přeměny v živých buňkách. Membrána buněčných organel (jaderná, mitochondriální) má obdobnou strukturu a funkci. Membrána tvoří dvě monomolekulové vrstvy fosfatidů, které k sobě přiléhají hydrofobními póly molekul. K hydrofilním pólům přiléhají molekuly bílkovinné. To je tzv. membrána jednotková čilí membránová jednotka. Při menším zvětšeni elektronového mikroskopu se na řezu jeví jako jedna tmavá linie, při velkém zvětšení jako dvě tmavé linie. Složená membrána se skládá ze dvou membrán jednotkových. Jako dvojitá membrána se označuje buď tato složená membrána, nebo jednotková membrána tvořená dvěma monomolekulovými vrstvami lipidů. V buňce existuje jednotný membránový systém a probíhá v ní cirkulace (tok) membrán, ůsek membrány se odškrtí, vzniklý váček se přemístí a připojí k jinému membránovému útvaru. Současný stav znalostí odpovídá tzv. Singerův-Nicolsonův model membrány, tj. tekutá mozaika. Základem je fosfatidová dvojvrstva, do níž jsou zcela nebo zpola zahořeny bílkovinné bloky. V této mozaice se mohou jednotlivé složky pohybovat do stran.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 5. 9. 2002
Autor: -red-

Odkazující hesla: bariéra, biomembrána, blána buněčná, dynamika membrán, endoplazmatické retikulum, eukaryonta, hormony, membránový systém, mezozóm, pinocytóza, prokaryonta, vezikulární útvary.