Martinův pochod

[Martenův, podle francouzského hutníka P. E. Martina], způsob výroby surové oceli v nístějové peci vypracovaný a zavedený 1865 P. E. Martinem. Během zkujňování se ze vsázky surového železa a ocelového odpadu odstraňují oxidací nežádoucí doprovodné a škodlivé prvky (C, Mn, Si, P, S). Podle druhu vyzdívky pece je Martinův pochod kyselý a zásaditý, podle složení vsázky rudný, odpadkový a rudno-odpadkový. Význam Martinova pochodu značně poklesl zavedením výroby oceli v kyslíkových konvertorech.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 20. 11. 2006
Autor: -red-