Martin Štěpánek

*11.1.1947 (Praha, Československo) – †16.09.2010 (Praha, Česká republika), český divadelní, filmový a televizní herec. Pocházel z významného hereckého rodu – byl starším synem známého herce Zdeňka Štěpánka

a pravnukem Jana Nepomuka Štěpánka

, který byl legendární divadelní osobností první třetiny 19. století a později ředitelem Stavovského divadla. Jeho sourozenci Petr a Jana jsou rovněž známými herci, mladší sestra Kristina je režisérkou. Původně začal studovat lékařskou fakultu, ale po nultém ročníku přestoupil na DAMU a již během studií účinkoval na scéně Národního divadla. Jeho členem se stal v roce 1968 a převzal tak štafetu po otci, který v témže roce zemřel (účinkoval zde mj. v představeních Škola pomluv, Strakonický dudák, Loupežník). Po pěti letech však musel z politických důvodů odejít (především kvůli svému kritickému postoji k sovětské okupaci) a nastoupil do Činoherního klubu, kde působil do roku 1976, poté našel (opět dočasný) azyl v Divadle na Vinohradech. Účinkoval v rozhlase a v televizi, v polovině 60. let se začal objevovat i ve filmu, zpočátku jen v epizodních nebo vedlejších rolích (poprvé to bylo v roce 1964, kdy si v dramatu Obžalovaný zahrál syna hlavního hrdiny), větších rolí se dočkal až v 70. letech. V roce 1981 v důsledku politických tlaků (vnucovaný vstup do KSČ) emigroval do Rakouska. Nejprve žil ve Vídni, kde hrál v divadle Theater der Komödianten, v roce 1987 přesídlil do Mnichova, kde pracoval jako moderátor Svobodné Evropy, režíroval v Divadle 44, hrál v divadelním spolku Franze Werfela, který založila jeho žena, herečka Jaroslava Tvrzníková, věnoval se fotografování, malování a zkoušel i psát. V roce 1994 se vrátil do České republiky, dále pracoval jako komentátor Svobodné Evropy a hrál v Divadle na Vinohradech (Večer tříkrálový, Královna Kristýna), účinkoval také v řadě televizních inscenací a seriálů. Od září 2006 do ledna 2007 byl krátce ministrem kultury. Jeho velkou vášní byly zbraně – jednou z nich dobrovolně ukončil svůj život (ve věku 63 let), pravděpodobně v důsledku marného boje s rakovinou.

Vybraná filmografie: dobová společenská moralita Obžalovaný (1964), kriminální historka Alibi na vodě (1965), příběh z prostředí nápravného zařízení Šerif za mřížemi (1965), dva příběhy z vojenského prostředí Každý mladý muž (1965), komedie Ženu ani květinou neuhodíš (1966), mírně dráždivá komedie Objížďka (1968), televizní kriminální seriál podle povídek Jiřího Marka

Hříšní lidé města pražského (1968), ironická detektivka podle románu Josefa Škvoreckého

Lvíče s názvem Flirt se slečnou Stříbrnou (1969), komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970), muzikál podle divadelní hry Františka Langra

Obrácení Ferdyše Pištory s názvem Svatá hříšnice (1970), psychologický snímek z lékařského prostředí Pět mužů a jedno srdce (1971), životopisný snímek o Alexandru Dumasovi starším

Tajemství velikého vypravěče (1971), poetický příběh z poslední válečné zimy Vlak do stanice Nebe (1972), televizní orientální pohádka Měsíční kámen (1973), historická rekonstrukce událostí od března do září roku 1938 Dny zrady I, II (1973), válečný velkofilm o vzniku československé vojenské jednotky v Sovětském svazu Sokolovo (1974), příběh z konce druhé světové války Proč nevěřit na zázraky (1977), televizní rodinný seriál Tajemství proutěného košíku (1977), kinematografická úprava dvou částí seriálu 30 případů majora Zemana s názvem Rukojmí v Bella Vista (1980), komedie podle divadelní hry Blanky Jiráskové Ten svetr si nesvlíkej (1980), televizní film Kotva u přívozu (1980), filmové podobenství Pasáž (1996), skutečnými případy inspirovaný televizní seriál Na lavici obžalovaných justice (1998), pohádka Královský slib (2001), televizní pohádka Zázračné meče (2001), populární televizní seriál Pojišťovna štěstí (2004), televizní detektivka podle románu Emila Vachka

Zlá minuta (2005), televizní seriál Letiště (2006), historické drama z doby Přemysla Otakara II. Jménem krále (2009).