mariánský kult

Náboženství

Uctívání Marie-bohorodičky (Panny Marie) v křesťanské církvi, jež přerostlo z původně indiferentního náboženského projevu do spontánního výrazu náboženské úcty a stalo se oficiální součástí katolicismu. Mariánský kult se utvářel soucasně s mýtem o bohočlověku Ježíši Kristovi pod vlivem pohanských kultů bohyň plodnosti a matek-bohyň (Éset, Astarté, Astarot či Ištar). Dlouhé spory vedené uvnitř církve o roli Panny Marie v křesťanské věrouce vyvrcholily na efezském církevním koncilu v roce 431, kde byla Maria oficiálně prohlášena za bohorodičku. Katolicismus vyhlásil některá dogmata (v roce 1854 o neposkvrněném početí Marie v lůně její matky Anny, v roce 1950 o nanebevzetí bohorodičky po smrti, v roce 1964 vyhlášení bohorodičky za matku církve), která pravoslaví a protestantismus odmítly. – Mariánský kult upírající se k ideálu zbožnosti a křesťanské pokory byl značně rozšířen mezi lidovými vrstvami (poutní místa), zejména díky větší srozumitelnosti než abstraktní teologické konstrukce Trojice boží. Role Marie jako milosrdné zprostředkovatelky pro lidí před bohem se promítla do řady církevních svátků a liturgických úkonů, stala se jednou z klíčových složek katolické zbožnosti a symbolikou trpitelského mateřství zdrojem umělecké inspirace (Micheiangelo, Raffael, A. Dürer). Významnou úlohu sehrál mariánský kult v procesu utváření lidové náboženské obraznosti, z níž čerpala svou žívótní sílu zejména dynamicky proměnlivá forma baroka.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 14. 8. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Mariazell, Panna Maria.