mandát

[Latina], pověření, příkaz, plná moc Ve středověku úřední písemnost, jíž se ohlašovalo nebo provádělo právní pořízení. Vzhled méně slavnostní než u listin

. Od 14. století psán na papíře, pečeť na přední straně pod textem nebo na zadní straně. Od 15. století listina nařizovacího obsahu, upravující obyčejně právní stav. Platnost omezena na dobu, než byl příkaz splněn, udělovány ovšem i mandáty s dobou platnosti neomezenou. Viz též patent

. Mandát zplnomocnění zvoleného představitele moci (prezident

, poslanec

). S mandátem se pojí práva, povinnosti, imunity a požitky stanovené právním řádem. Zvolený se může mandátu také vzdát. Mandát zaniká uplynutím volebního období, předčasným rozpuštěním, zánikem. Mandát mezinárodní, po 1. světové válce poručenské právo některých vítězných mocností nad některými dřívějšími koloniemi poražených mocností (viz též mandátní území

), které bylo změněnou formou koloniální závislosti. Chartou OSN

byl mandátní systém zrušen a nahrazen mezinárodním poručenstvím.