magické myšlení

Jedna z forem vědomí, představující historicky původní, vzhledem k logickému myšlení nižší myšlenkový proces, zabarvený a usměrňovaný temným fantazijním materiálem, archetypálně blízkým nediferencovaným a neuvědomovaným magicko-mytickým a magicko-náboženským představám, myšlení opírající se nikoliv o empirické pojmy, ale o nesdělitelné, (transcendentální) obsahy strukturované v představových obrazech (herakleitovské myšlení), mentální aktivita charakterizovaná nerozlišováním vlastního já od okolního světa, záměnou a splýváním světa představ se světem reality (synkretismus). Základním znakem magického myšlení je princip totožnosti, projevující se jako princip pars pro toto (část zastupuje celek), který umožňuje nositeli magického myšlení pohybovat se mentálně v reálně neexistujících souvislostech. Příčina je v magickém myšlení ztotožněna s pouhou časovou následností (vše může být příčinou všeho), kauzální vztahy jsou chápány jako transcendentální síly (zásahy bohů, démonů a nadpřirozených mocností). Magické myšlení je názorné, zahrnuje téměř výhradně smyslově danou přítomnost, důležitou roli hrají emoce, vyjadřující afektivně podmíněný pohled na svět. Magické myšlení pravděpodobně tvořilo počátek fylogeneze lidského myšlení a jako takové se stalo předmětem historických, antropologických, filozofických a psychologických výzkumů (E. Cassirer, H. Leisegang, *1890 – †1951, C. Lévi-Strauss). Projevuje se v počátcích starověké naturfilozofie, v náboženském myšlení i obřadech. V současnosti se dosud vyskytuje u některých etnických skupin, respektive jako projev či doprovod některých psychických poruch a onemocnění (pokusy o vysvětlení schizofrenní symptomatologie pomocí regrese jedince k fylogeneticky původním formám myšlení) nebo u reaktivních aberací sektářského typu, v určité modifikaci je běžné u dětí.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 10. 2006
Autor: -red-