maďarská literatura

Literatura

Vznik maďarského písemnictví, zpočátku latinsky psané literatury, se klade na začátku 11. století. Z roku 1060 je datována legenda o sv. Zoerardovi (Svoradovi) a Benediktovi, z roku 1096 o svatém Štěpánovi. Latinské kroniky: Gesta Hungarorum kolem roku 1200, Simona Kézaiho (kolem roku 1300), Vídeňská ilustrovaná (polovina 14. století). První tištěnou knihou v Uhrách byla latinská Budínská kronika (z roku 1473). První maďarská věta se zachovala v zakládací listině tihanyského opatství (z roku 1055), první souvislý maďarský literární text – Pohřební řeč a modlitba je z doby kolem roku 1200. Nejstarší maďarský verš Nářek Panny Marie byl napsán kolem roku 1300. Nejstarší maďarská kniha Jókaiho kodex je z doby kolem roku 1380. Významnými osobnostmi uherského humanismu, jejichž činnost byla vázána ke královskému dvoru Matyáše Korvína, byli básník Janus Pannonius a dějepisec A. Bonfini. V období po bitvě u Moháče (v roce 1526) se rozvinula humanistická literatura v maďarském jazyce: B. Komjáti (16.století ) vydal první tištěnou maďarskou knihu (Epištoly sv. Pavla, Krakov rok 1533) a J. Sylvester (*1504 – †1551) první úplný překlad Nového zákona (Krakov z roku 1541). Maďarský humanismus přecházel v reformaci, první maďarsky píšící básník B. Balassa. Nejvýznamnější osobností následující protireformace byl P. Pazmány, dále G. Káldy, který vydal v roce 1627 maďarskou. Bibli katolickou. V období baroka vynikl básník M. Zrínyi. Představiteli národního obrození z konce 18. století a maďarského klasicismu byli F. Kazinczy, organizátor literárního života, G. Bessenyei, průkopník osvícenských idejí v maďarské literatuře, básníci J. Batsányi (*1763 – †1845) a M. Csokonai Vitéz. Další preromantickou generaci spisovatelů reprezentují básníci D. Berzsenyi, S. Kisfaludy (*1772 – †1844), József Katona. Nejvýznamějšími představiteli romantizmu byli K. Kisfaludy zakladatel maďarského dramatu, básník F. Kölcsey, dále básníci M. Vörösmarty, M. Jósika (*1794 – †1865), autor historických románů, prozaik J. Eötvös, kritik feudálních poměrů maďarské společnosti. Realismus se prosadil v díle básníka S. Petöfiho a jeho přítele J. Aranye, v próze pak v románech Z. Keménye. V tomto období vzniklo nejvýznamnější maďarské drama - Tragédie člověka I. Madácha. V 2. polovině 19. století doznívaly romantické prvky v rozsáhlém díle světoznámého prozaika M. Jókaiho. Realistickou kritiku anachronismů maďarské feudální společnosti, zvláště vrstvy džentry, přinesly romány K. Mikszátha, v dramatu pak hry G. Csikyho. Naturalismus je reprezentován romány S. Bródyho a Z. Justha (*1863 – †1894). Mezník ve vývoji moderní maďarské literatury představuje založení literárního časopisu a literární skupiny Nyugat (v roce 1908), k níž náleželi moderní spisovatelé E. Ady, M. Babits, D. Kosztolányi, Á. Tóth, M. Füst, L. Szabó, prozaikové Z. Móricz, F. Karinthy aj. Konzervativní literatura nacionalistického zaměření byla v meziválečném období reprezentována dílem F. Herczega. Vůdčí osobností maďarské literární avantgardy se stal. L. Kassák, který se inspiroval umělecké impulsy evropských avantgardních literárního směrů. Meziválečnou sociální literaturu představují básníci A. Jószef a M. Radnóti a prozaik L. Nagy. Ve 30. letech došlo k ustavení literární skupiny tzv. lidových spisovatelů, kteří se ideově a umělecky zaměřili na život maďarského rolnictva (L. Németh, G. Illyés, F. Féja, *1900, J. Darvas, P. Vares, János Kodolányi, P. Szabó). V období po roce 1945 tvoří B. Illés J. Lengyel T. Déry G. Ottlik (*1912), J. Pilinszky (*1921), I. Örkény, L. Nagy, M. Vaci (*1924), Z. Zelk (*1906) aj. Nejvýraznějšími osobnostmi současné maďarské literatury jsou prozaici G. Hernádi (*1926), G. Moldová (*1934), M. Szabóová, E. Galgóczi (*1930), T. Cseres (*19i5), Frigyes Karinthy, I. Mandy (*1918) a básníci F. Juhász, I. Vas (*1910), L. Benjamin (*1915), G. Garai, S. Weóres, S. Csoóri (*1930).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 4. 2008
Autor: -red-