luminiscence

Fyzika

[Luminyscence, latina], jev, při němž dochází k vysílání ultrafialového, viditelného či infračerveného záření látkou po předchozím dodání energie, přičemž se jedná o přebytek nad termodynamicky rovnovážným tepelným zářením. Po dodání energie dochází obvykle k částečné relaxaci s účastí dalších energetických hladin a teprve poté je emitováno světlo. Celý proces probíhá buď v jednom centru, nebo dochází k přenosu energie nebo i náboje v látce. Spektrum a další parametry luminiscence závisí na chemickém složení a struktuře luminiskující látky. Luminiscenci lze dělit podle způsobu excitace elektronového systému na: a) fotoluminiscenci – excitace ultrafialovým, viditelným či infračerveným zářením (viz také fluorescence, fosforescence) b) elektroluminiscenci – luminiscence vlivem elektrického pole, excitace urychlením nositelů náboje nebo rekombinace nositelů náboje opačného znaménka c) chemiluminiscenci – excitace energií uvolněnou při chemické reakci, probíhající např. při rozpouštění (lyoluminiscence) nebo v živých organismech (bioluminiscence) d) triboluminiscenci – excitace mechanickou energií, například úderem e) radioluminiscenci – excitace energií dopadajících částic nebo zářením gama či rentgenovým, speciální rentgenoluminiscenci (excitace rentgenovým zářením) f) termoluminiscenci – uvolnění předem absorbované energie například ozářením při zahřátí. Luminiscence má využití technické (luminofory) i jako metoda základního studia látek (poloha energetických hladin, přenos energie).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 8. 8. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Albert Einstein, fluorescence, fosforescence, George Gabriel Stokes, katodoluminiscence, pásová teorie pevných látek, polykrystal, přenos excitační energie, radioluminiscence, Sergej Ivanovič Vavilov, stínítko fluorescenční, Woodovo světlo.