lombardská škola

Architektura

Architektura, architektonická škola v severní Itálii přijímající románské slohové prvky (rozrušení prostorové jednoty baziliky, užití zaklenutých polí před třemi rovnoběžnými apsidami závěru, lizény a obloučkový vlys jako vnější výzdoba, například San Ambrogio v Miláně). Později zavedena žebrová klenba s kupolí na trompech v křížení a gotické svazkové pilíře. Vrcholným dílem gotické architektury je milánská katedrála, která si zachovává i prvky domácí tradice (vyloučení věží a smysl pro hmotu a dekorativní účin). Gotické prvky přetrvávaly v lombardské škole do 15.století, spolu s tradiční cihlovou stavební technikou a oblibou dekorace, byly však míšeny s novými florentskými renesančními motivy, přinesenými Michelozzem (stavby A. Filarete, výzdoba Certosy u Pavie). Vrcholným představitelem lombardské školy se stal Bramante stavbami kostelů Santa Maria presso, San Satiro a Santa Maria delle Grazie, navazujícími na antické umění (vlys, kazetování) a svým zdůrazněním plasticity, monumentality a jednotícího architektonického principu náležejícími již vrcholné renesanci. Umělecký přínos lombardské školy doznívá v 16.století.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 10. 2006
Autor: -red-