lidové výtvarné umění

Výtvarné umění

Umělecká produkce vytvářená a užívaná v lidovém společenství, v širším smyslu umělecké produkce přijatá a šířená v lidovém prostředí, je součástí lidového kulturního a životního stylu. Zahrnuje všechny druhy výtvarného umění (keramika, sklo, kovy, textil, dřevo), představuje spojení užitkové a estetické funkce (podobně jako užité umění, od něhož se odlišuje tím, že lidový umělec je vždy zároveň výrobcem) a produkuje předměty praktické potřeby s umělecky zpracovanou formou nebo výzdobou. Pro lidové výtvarné umění je typická kolektivnost a umělecká anonymita vyplývající z toho, že členové lidského společenství jsou současně tvůrci i uživateli vázanými výrazovými a formálními normami a požadavky daného prostředí. Lidové výtvarné umění uplatňuje i prvky umění slohového (v jiném výběru, skladbě a časové posloupnosti), ale nemá formální vývoj a není pro ně podstatná umělecká forma. Datování počátků lidového výtvarného umění je problematické, obyčejně se uvádí, že v českých zemích sahají v textilu (krajky, výšivky, tisk) a ve zpracování kovů (šperkařství, kovářství) do 16. století, produkce fajánse a sklomalba do 17. století, i když existují některé dílčí doklady starší. Jednotlivá díla lidové architektury, řezbářství a dekorativní malířství (masky, kraslice) jsou prakticky nedatovatelná a patří k nejstarším projevům lidového výtvarného umění. Hlavními tvůrci lidového výtvarného umění byli v rámci každého společenství specialisté (řemeslníci, vyšívačky, hudebníci), od konce 19. století lidové výtvarné umění ve své tradiční podobě zaniká v souvisloti s oslabením mimoestetické funkčnosti a sílícím dekorativismem (viz též lidová slovesnost). Pokrokové tradice lidového výtvarného umění jsou v České republice rozvíjeny zejména v rámci Ustředí lidové umělecké výroby.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 3. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: lotyšské výtvarné umění.