lepidla

Látky schopné spojit materiály při styku jejich povrchů. Slouží k pevnému, nerozbíratelnému spojování stejnorodých i nestejnorodých materiálů. Používají se lepidla, jejichž lepivost je dána přilnavostí (adhezí) a vnirřní soudržností (kohezí). Mají různé formy, například lepidla kapalná a tavná, lepicí pasty, lepidla reaktivní, vytvrzovaná chemickou reakcí (dvousložková lepidla). Účinkují za studena (do 20 °C), za horka (od 100°C), tlakem. Spojení se dosahuje například odpařením rozpouštědla, roztavením, polymerizací, oxidací, želatinací. Makromoleklární složky lepidel jsou například ze škrobu, kaseinu, rybích kůží, přírodního kaučuku, z epoxidových močovino-formaldehydových, melamino-formaldehydových, fenol-formaldehydových, resorcin-formaldehydových syntetických pryskyřic. Některá lepidla se nyní využívají i místo dřívějšího nutného svařování a nýtování.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 6. 2006
Autor: -red-