lehká jízda

Od starověku většinou nepravidelné jezdectvo, které bylo schopné překvapivých útoků, rychlých přesunů a neočekávaných manévrů. Orientální a východoevropská lehká jízda byla obvykle vyzbrojena střelnou zbraní (lukem) a praktikovala lavinovité útoky kombinované s ústupy a novými nájezdy na nepritele za silné lukostřelby. Tím se snažila vyřadit co nejvíce protivníků z boje a připravit si podmínky pro boj zblízka. Lehká jízda dále plnila úkoly průzkumné, napadala zásobovací spoje nepřítele, ničila jeho odloučené jednotky a podnikala překvapivé nájezdy do jeho týlu. Od roku 17. století vznikaly druhy pravidelného lehkého jezdectva (husaři, od 18. století huláni).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 10. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: turkopolové.