landshutská válka

Vojenství

Boj o dědictví po bavorsko-landshutském vévodovi Jiřím (1503–1505). Jiří před smrtí (1.12.1503) stanovil v závěti jako jediné dědice svou dceru Elisabeth a jejího manžela falckraběte Ruprechta von der Pfalz. Podle rodového zákona Wittelsbachů však měl být Jiřího nástupcem jeho bratr vévoda Albrecht IV. von Bayern-München. Elisabeth nechala město Landshut obsadit vojáky, následovalo uvalení říšské klatby nad Ruprechtem a jeho přívrženci a v dubnu 1504 vypukla válka. Za Albrechtem stál císař Maxmilián, Švábská liga, několik významných šlechticů a říšské město Norimberk. Ruprechta podporoval pouze jeho otec a dolnobavorská šlechta, falckrabě však držel důležitá města a hrady. Boje měly charakter potyček menších jednotek, obléhání měst, vypalování vesnic a loupeživých výprav. V létě se poměr sil (dosud nepříznivý pro Ruprechta) změnil příchodem žoldnéřů naverbovaných v Čechách, kteří společně s falckými oddíly dosáhli několika vítězství. Po Ruprechtově náhlé smrti se jeho vojsko rozešlo, ustupující české síly byly napadeny v bitvě u Schönbergu Maxmiliánovými jednotkami a po těžkém boji poraženy. Krátce po bitvě zemřela i Elisabeth, ve válce však pokračoval Ruprechtův bratr Friedrich. Většina hornobavorských měst a hradů se mezitím poddala Maxmiliánovi, výjimkou byla pevnost Kufstein, kterou císař v říjnu dobyl. Všeobecné vyčerpání vedlo v červenci 1505 ke svolání sněmu do Kolína, na němž byl dojednán kompromis. Vévoda Albrecht získal své dědictví, vévoda Friedrich Neuburg a Nordgau. Oblast Kitzbühelu, Kufsteinu a Rattenbergu byla připojena k habsburskému hrabství Tyrolsko, svá území rozšířil o dobyté oblasti Norimberk. Bavorské vévodství bylo v Albrechtově držbě po dlouhé době opět spojeno v jeden celek a stalo se jedním z nejvýznamnějších území říše.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 13. 6. 2008
Autor: mim