Ladislav Rychman

*9.10.1922 (Praha, Československo) – †2.4.2007 (Praha, Česká republika), český filmový a televizní režisér a scenárista. Po maturitě na pražském gymnáziu (1941) studoval jazykovou školu. Na sklonku okupace byl vězněn v koncentračním táboře, kde ho před popravou zachránila náhoda. Po válce studoval estetiku na filozofické fakultě a současně působil jako dramaturg v pražském Divadle satiry, kde též hrál. Poté přešel na FAMU

, kterou rovněž nedokončil, a vydal se přímo do praxe do Filmového studia Barrandov

, kde začínal jako asistent režie (např. u Bořivoje Zemana

a Elmara Klose

). V letech 1949 – 1955 byl dramaturgem a režisérem ve Studiu populárně vědeckých a naučných filmů, kde se specializoval na národopisné snímky, portréty českých umělců, ale nejčastěji natáčel instruktážní filmy. V roce 1957 debutoval na poli celovečerní hrané tvorby detektivním dramatem Případ ještě nekončí, ale záhy se specializoval na hudební a komediální žánry – největšího úspěchu dosáhl v té době průkopnickým muzikálem Starci na chmelu, ovšem jeho další pokusy (zejména adaptace detektivních příběhů J. Škvoreckého

) vyzněly nepřesvědčivě. V normalizační éře svůj talent postupně rozmělnil v laciných hudebních fraškách a dobových moralitách. Zásadní a plodná byla ale jeho práce v Československé televizi

, kde od poloviny 50. let natočil desítky reklam, inscenovaných písniček (je tvůrcem prvního českého televizního „klipu“ Dáme si do bytu, mimořádně úspěšná byla i písnička Mackie Messer s Milošem Kopeckým

) a zábavných pořadů, z nichž některé uspěly i na mezinárodních festivalech (např. program Tisíc pohledů za kulisy získal Bronzovou růži v Montreux 1961, což bylo vůbec první mezinárodní vyznamenání čs. televiznímu pořadu). Byl autorem a hlavním režisérem pořadu Laterny magiky pro EXPO 67 nazvaného Revue z bedny, v němž zúročil svůj zájem o audiovizuální experimenty, a celé řady reklamních filmů, z nichž některé měly ohlas na specializovaných zahraničních festivalech. V 70. letech se v Norimberku podílel na projektu Noricama, který byl poctou malíři Albrechtu Dürerovi

. Po listopadu 1989 psal recenze do Svobodného slova a v letech 1993–1995 se podílel na cyklu střihových pořadů ČST

Trocha šafránu z televizního archívu.

Vybraná filmografie (režie a scénář nebo podíl na něm, není-li uvedeno jinak): krátké dokumentární filmy: Pražská neděle (1951), Umělé osvětlení (1951), Národní umělec Václav Vydra (1952), Kytice díků (1953), Pozdrav ze Strážnice (1953), Hrály dudy (1953), Vítězství života (1954), Stříbrná svatba (1954), Hliníkové nádobí (1955), Václav Hollar, český rytec (1955), Letní móda (1956), U lékaře (1956), Flexareta II, III (1958), Operace (1960), Psí monolog (1960), Barrandovské terasy (1961), Dětské odívání (1961), Hedvábný sen (1961), O přestávce (1962). – hrané celovečerní filmy: obraz života v terezínském ghettu Daleká cesta (1948, herec), populární rudolfínská komedie Císařův pekař – Pekařův císař (1951, herec), detektivní drama z prostředí výzkumného ústavu Případ ještě nekončí (1957), psychologické drama manželské krize Kruh (1959), úspěšný muzikál z prostředí studentské chmelové brigády Starci na chmelu (1964), epizoda Jak se koupe žena (+ herec) z filmu podle detektivek Josefa Škvoreckého

Zločin v dívčí škole (1965), hudební komedie o podváděné řidičce tramvaje Dáma na kolejích (1966), detektivní komedie podle povídky J. Škvoreckého

Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc (1969), moderní verze vyprávěnky o strakonickém dudákovi Hvězda padá vzhůru (1974), písničková komedie Jen ho nechte, ať se bojí (1978), příběh o lásce a pracovním hrdinství při budování pražského metra Píseň o stromu a růži (1978), komediální moralita Zlatá slepice (1980), mix hudebního filmu a laciné satiry na maloměšťáctví Láska na druhý pohled (1981), komedie s prvky sci-fi „Babičky dobíjejte přesně!" (1983), televizní filmy Stalo se jedné neděle (1985), Večeře přes půlnoc (1987), Překvapení pana Milberryho (1988).