kvietismus

Náboženství

[Kvietyzmus, latina], v užším smyslu nábožensko-etické učení hlásající mysticko-kontemplativní, pasivní poměr ke světu, podřízenost boží vůli, lhostejný vztah k dobru a zlu, pohroužení do boží lásky. Vznikl koncem 17. století uvnitř katolicismu jako výraz krize mysticismu i opozice vůči papeženství. Formuloval jej španělský teolog M. Molina v mysticko-asketickém díle Quida espiritual (Duchovní vůdce), které značně ovlivnilo náboženské myšlení 17. století v různých zemích; odmítalo četná oficiální dogmata církve, za nejvyšší formu spojení s božstvem pokládalo kontemplaci podmíněnou asketismem. V roce 1675 byl Molina uvězněn inkvizicí, v roce 1687 odsoudil papež Inocenc IX. jeho názory jako heretické; když se jich M. Molina zřekl, byl doživotně zavřen do kláštera. Jeho myšlenky rozvíjeli dále stoupenci molinismu zvláště ve Francii. Prvky tohoto kvietismu lze nalézt i v luterském pietismu 18. století. V širším smyslu znamená kvietismus pasivitu, neodpírání zlému, zříkání se aktivity a boje; považuje se za charakteristický rys mnoha orientálních náboženství. Kvietistické tendence obsahuje též učení P. Chelčického, jednoty bratrské a tolstojovství.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 24. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Jacques Bénigne Bossuet.