kultura Nazca

Jižní Amerika

[Naska], jihoamerická předincká kultura, která navazuje na paracaskou kulturu; vznikla na začátku našeho letopočtu v údolí řek Nazca, Ica a Pisco na jižním pobřeží Peru; největší rozkvět v 5.–7. století, v 8.–9. století překryta kulturou Huari. Nositelé kultury Nazca byli zemědělci (umělé zavlažování; fazole, brambory, kukuřice) a chovatelé lam; vyspělá řemesla. Vyniká zejména polychromní glazovaná keramika antropomorfních i zoomorfních tvarů s podobami nadpřirozených bytostí, zvířat, plodů, lidí. Bohatě zdobený textil (vlna, bavlna), zpracování zlata, bronz. Dochovány zbytky měst (stavby z nepálených cihel, chrámové plošinky); hrobky s mumiemi a bohatou výbavou. S některými obřady byl spojen lov lebek. Na pláni Nazca (severně od stejnojmenné řeky) jsou do terénu vyryty přímky (dlouhé až několik km) a obrazy zvířat, které jsou ve svém celku viditelné pouze z ptačí perspektivy; jejich funkce není dosud spolehlivě vysvětlena. Předpokládá se, že nositelé kultury Nazca používali balóny z husté tkaniny (doložena z hrobů) plněné horkým vzduchem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 12. 7. 2007
Autor: -red-