kronštadtské povstání

Lodě / Vojenství

Vzpoura části posádky kronštadtské pevnosti a baltského loďstva proti bolševické vládě (1921). Kronštadtští vojáci se roku 1917 podíleli rozhodujícím způsobem na bolševickém převratu, postupně však pochopili, že slibovanou diktaturu proletariátu nahradila diktatura stranického vedení. Pod vlivem demonstrací městských dělníků proti útrapám občanské války zahájili námořníci v březnu 1921 povstání a vytvořili Prozatímní revoluční výbor, který požadoval hospodářskou reformu a politické svobody. Výzvy vedení strany ke kapitulaci nebyly úspěšné, proto bylo rozhodnuto o použití síly. Část Rudé armády s povstalci sympatizovala (např. omská divize, která se v Oraniebaumu vzbouřila a odmítla se podílet na dobývání Kronštadtu), nakonec však byla pevnost rudoarmějci obklíčena. Povstalci marně očekávali pomoc zvenčí, docházely jim zásoby a klesala morálka. Po několika neúspěšných pokusech o dobytí (na obraně se podílely i dvě bitevní lodě) přišel 17.3. frontální útok, při němž jednotky Rudé armády vedené Michailem Tuchačevskim sice utrpěly těžké ztráty, ale následujícího dne pevnost obsadily. Část předáků povstání uprchla přes led do Finska, mnoho přeživších povstalců bylo bolševiky zabito nebo Čekou odsunuto do petrohradských vězení. Jisté výsledky však vzpoura přinesla – Lenin uznal, že stávající hospodářská situace v zemi je neudržitelná a na jaře 1921 vyhlásil liberálnější tzv. Novou ekonomickou politiku (NEP).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 25. 4. 2008
Autor: mim