krevní skupiny

Fyziologie

Trvalé dědičné vlastnosti (znaky) lidské krve, uložené na membráně červených krvinek (erytrocytů). Dělí se podle toho, zda erytrocyty obsahují nebo neobsahují specifické látky (aglutinogeny), na nichž závisí jejich shlukovatelnost (aglutinace). V erytrocytech jsou buď dva aglutinogeny (A + B), nebo jenom jeden (A či B), nebo žádný (H), takže lze lidi rozdělit do čtyř krevních skupin: A, B, AB a 0 (systémů dělení je ale více). Shlukování erytrocytů způsobují přirozené protilátky (aglutininy) obsažené v krevní plazmě (označované jako alfa a beta). Kromě antigenů A, B a AB se mohou vyskytovat v krvinkách další antigeny, například Rh-faktor. Přesná znalost krevních skupin je základním předpokladem pro krevní převod (transfúzi). Objev krevních skupin spadá do počátku 20. století, kdy K. Landsteiner roku 1900 zjistil, že krevní séra některých lidí shlukují červené krvinky jiných lidí v určitém zákonitém pořádku, a navrhl, aby podle povahy této reakce byly krvinky tříděny do tří skupin. V tomtéž roce Jan Janský nezávisle na něm stanovil čtyři základní krevní skupiny. Janského dělení platí dodnes. Vyšetření krevní skupiny se používá i při vyšetřování otcovství a v kriminalistice, kde ale v současnosti již existují i další přesnější metody. Nejčastější u nás jsou krevní skupiny 0 a A.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 7. 4. 2016
Autor: -red-

Odkazující hesla: Jan Janský, Karl Landsteiner, transfúze.