králík domácí

Živočišná výroba / Zoologie

Oryctolagus cuniculus domesticus, domestikovaná forma králíka divokého, Oryctolagus cuniculus. V Čechách se chová od 16. století. Plemena králíků se dělí podle hmotnosti a velikostí těla podle délky srsti a užitkovosti. Rozlišují se velká plemena s hmotností nad 5 kg (belgický obr, francouzský beran), střední plemena s hmotností 3–5 kg (novozélandský bílý, kalifornský, francouzský stříbřitý, český strakáč, nitranský), malá plemena s hmotností 2–3 kg (stříbřitý malý, činčila malá, kastorex, hermelín). Podle délky srsti se plemena dělí na dlouhosrstá, délka srsti nad 60 mm (angorský králík), se střední délkou srsti, délka srsti 30–40 mm (většina plemen), a krátkosrstá s délkou srsti do 20 mm (kastorex). Podle užitkového zaměření se plemena králíka domácího dělí na masná, kožešinová, vlnařská a s kombinovanou užitkovostí. Ve velkovýrobě se chovají hlavně vyšlechtěné typy tzv. králičích brojlerů.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 16. 7. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: králík.