koželužství

Řemesla a technologie

Výrobní odvětví chemického průmyslu, které zpracovává kůže a činěním je převádí na usně. Konzervování koží sušením a tukem bylo známé již v pravěku. Vyčiňování kůží výtažky z rostlin a hlinitými solemi bylo prováděno v Egyptě ve 3.tisíciletí př.n.l. Tříslo se v Evropě začalo používat ve středověku. Teprve 19. století přineslo rychlý rozvoj koželužství novými objevy způsobů vyčiňování (chromčinění) a zaváděním mechanizace. U nás byly cechy koželuhů (původně spojené s obuvníky) již ve 14. století a první manufaktury vznikly koncem 18.století. V 1. polovině 20. století došlo k velkému rozvoji koželužství – Při zpracování se surové kůže máčejí a perou ve vodě, rozmáčené se odchlupují (například roztokem vápna se sulfidem sodným). Vzniklá holina se dále moří (například enzymaticky) a zpracovává buď tříslením, nebo chromčiněním, nebo hlinitými solemi (na jirchu), nebo působením tuků, zejména rybích (na zámiš). Seřezáváním nerovností (postruhování) na rubu usně se docílí stejnoměrné tloušíky. Podle druhu a účelu použití se usně barví, suší, leští, apretují. Viz také činění kůže.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: jirchářství.