kozáci

Vojenství

[Ruština < turečtina], vojenská vrstva v předrevolučním Rusku. Ve 14.–17. století byli jako kozáci označováni osobně svobodní lidé pracující za mzdu (zejména v řemeslné výrobě) nebo vykonávající strážní službu v pohraničních oblastech země. V 15.–16. století se na neobdělané svobodné půdě při hranicích Ruska a polsko-litevského státu (na dolním toku Dněpru, Donu, Volhy, Uralu) vytvářely převážně z uprchlých nevolníků samosprávné občiny tzv. svobodných kozáků, kteří byli vedoucí silou lidových povstání na Ukrajině v 16.–17. století a selských válek v Rusku v 17.–18. století. Carská vláda se snažila kozáky využít pro ochranu hranic a k vojenské službě ve válkách. V 18. století se jí podařilo postupně likvidovat kozáckou samosprávu a kozáky jako privilegovaný vojenský stav a zvláštní druh nepravidelného vojska podřídit své kontrole. V době rozšiřování ruské říše v 18. až 19. století organizovala carská vláda nová kozácká vojska k upevnění své moci v nově získaných územích a k ochraně nových hranic. Na začátku 20. století existovalo 11 kozáckých vojsk (donské, kubáňské, těrecké, orenburské, zabajkalské, sibiřské, uralské, astrachaňské, semirječenské, amurské a ussurijské). V roce 1916 čítalo kozácké obyvatelstvo Ruska 4,4 miliony. Kozáci tvořili významnou část ruských vojsk za 1. světové války. Za únorové revoluce 1917 vystoupili proti samoděržaví, v období bolševické revoluce se na stranu bolševiků přiklonila jen kozácká chudina. V době občanské války v letech 1918–1920 bojovala část zámožných kozáků na straně bělogvardějců, zatímco chudí kozáci bojovali v řadách Rudé armády. V roce 1920 zrušeno zvláštní postavení kozáků jako privilegované vrstvy a na kozácké oblasti rozšířena platnost sovětských zákonů. V roce 1936 zřízeny donské, kubáňské a těrecké jízdní jednotky, jež se pak účastnily Velké vlastenecké války v letech 1941–1945.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 21. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: hetman, Ilejko Muromec, Rusové, Sachalin.