konzistence

Psychologie

Psychologie, a) pevnost, relat. stálost a soudržnost psychických vlastností a funkcí, projevující se v celkovém projevu člověka jako konzistence jednání. Porušení psychické konzistence, postihující různé oblasti psychiky (řeč, myšlení, senzomotoriokou koordinaci), bývá diagnosticky významným doprovodným jevem četných duševních poruch, vážnějších intoxikací a některých poúrazových stavů; b) v metodologii standardní psychologické diagnostiky jeden z hlavních ukazatelů spolehlivosti použité metody vyšetření. Je tím větší, čím vyšší je homogenita jednotlivých částí metody (například dílčích položek testu) vzhledem ke zjišťovanému znaku. Vnitřní konzistence metody je určena průměrnou výší vzájemných korelací mezi jejími jednotlivými částmi (položkami) a korelací jednotlivých částí s celkovým skórem.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 9. 8. 2006
Autor: -red-