kontinentální kůra

Geologie

Kůra, nejsvrchnější část Země v oblasti kontinentů, oddělená od zemského pláště Mohorovičičovou diskontinuitou v hloubce 30–60 km, na které se mění hustota i rychlosti seizmických vln skokem. Střední hustota je 2 600 kg.m^-3, směrem dolů hustota vzrůstá, na spodku dosahuje hodnoty 3 300 kg.m^-3. Rychlosti podélných seizmických vln se mění v rozmezí 2,0–7,3 km.s^-1. Na základě studia blízkých zemětřesení (seizmické fáze Pg, P*, Pn) byl stanoven schematický dvouvrstevný model kontinentální kůry. Svrchní granitická vrstva má složení blízké žulám, spodní vrstvu tvoří horniny typu gabro, bazalt. Detailní struktura kontinentální kůry je značně proměnná s místem. Zjišťuje se užitím seizmických metod odražených vln (HSS – hlubinná seizmická sondáž) nebo metodou refragovaných vln. V oblastech kontinentálních krajů se vyskytuje přechodový typ mezi kůrou kontinentální a oceánickou. V kontinentální kůře existují pomalé horizontální a vertikální pohyby. Nejsilnější jsou v tzv. mobilních zónách (geologicky mladé horské oblasti), relativně silné diferenciální vertikální a horizontální pohyby se vyskytují v tzv. semimobilních zónách a prakticky bez pohybu jsou stabilní oblasti, jako například prekambrijské štíty. Většina kontinentální kůry prošla v historii stadiem mobilních zón.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 26. 4. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: kořeny hor.