Konrád II.

*kolem 990 – †4.6.1030, od r. 1024 římskoněmecký král a od r. 1027 císař; zakladatel sálské dynastie, spřízněný se saskou dynastií. Za jeho vlády se římskoněmecká říše stabilizovala jako seskupení tří království (dobové označení tria regna) – Německa, Itálie a Burgundska. Při císařské korunovaci r. 1027 asistovali králové Knut Veliký a Rudolf III. Jako manžel sestry Rudolfa III. Gisely (žila kolem 990–1043) byl Konrád II. určen za dědice Burgundska (proti jeho nárokům se postavil Arnošt Švábský a v roce 1032 hrabě z Champagne). V letech 1028–1032 válčil Konrád II. s Polskem a dobyl Lužici; roku 1031 porazil Uhry a rozšířil území říše u řeky Litavy. V roce 1033 ovládl se souhlasem francouzského krále Burgundské království. V letech 1037–1038 upevnil svou moc v Itálii; vydal Constitutio de feudis (Zákon o lénech), v němž vyhlásil dědičnost lén italských valvasorů.