kompozice

Výtvarné umění, výstavba uměleckého díla, vzájemný dialektický vztah mezi jeho jednotlivými částmi a celkem. K základním prvkům uměleckého díla (jejich užití bývá nejdůležitějším slohovým kritériem) patří symetrie, izokefalie, perspektiva a možnost jejich různého uspořádání. Zvláštní význam pro kompozici mají základní geometrické prvky ve vzájemných vztazích. Rozlišují se planimetrické (trojúhelník, čtverec, kruh), stereometrické (kubus, prostor) a sférické (koule). Dále se odlišují základní formy a různé prostředky zobrazování geometrických obrazců na obrazové bázi podobně jako projekční metody (perspektiva). Charakteristické jsou vzájemné poměry a uspořádání horizontál, vertikál a diagonál (vyvolávají statický dojem, klid, vyváženost, stoupající a klesající tendence diagonály navozuje dynamičnost). V rané renesanci převládly plošné základní elementy, které vedly ke vzájemnému vyrovnávání směrů, k výrazu klidu a uzavřenosti. Jako dynamické plošné elementy k ním přistupují zakřivené linie (polospirály), elipsa, nerovnostranný trojúhelník aj. Jiným pořádajícím činitelem v obraze je kompozice barevná a světelná. Kompozice architektonická je dána vzájemnou vazbou architektonických tvarů, prostorů a hmot.