kolektivní smlouva

Právo

Rámcová dohoda mezi vedením podniku nebo vyšší řídící složkou na jedné straně a odborovou organizací zastupující kolektiv pracovníků na straně druhé, a to o pracovních podmínkách, pokud nejsou stanoveny zákonem. Za kapitalismu se vytvořila praxe uzavírání kolektivních smluv v 19. století ve Velké Británii jako součást boje dělnické třídy zejména za úpravu mezd (tarifní smlouvy). Od 2. poloviny 19. století se praxe šířila do jiných států. Za socialismu byla kolektivní smlouva jednou z forem, jimiž se pracovníci účastní řízení a kontroly národního hospodářství. V České republice slouží kolektivní smlouva zejména k zabezpečování rozvoje organizace, zlepšování pracovních, zdravotních, sociálních a kulturních podmínek pracovníků. Uzavírají je jménem pracovníků orgány odborů a jménem organizace jejich vedení. Kolektivní smlouvy a jejich změny a doplňky se sjednávají písemně. Kolektivní smlouva musí být před podpisem schválena příslušným odborovým orgánem (členskou schůzí, odborovou konferencí). Nároky vyplývající z kolektivní smlouvy se uplatňují stejně jako ostatní nároky pracovníků z pracovního poměru. Porušení závazků kolektivní smlouvy vedoucími pracovníky na všech stupních řízení, kteří v mezích své působnosti jsou za splněni kolektivní smlouvy odpovědni, a pracovníků v kolektivní smlouvě jmenovitě uvedených se považuje za porušení kázně. Plnění kolektivní smlouvy se kontroluje souběžně s hodnocením hospodářských výsledků. Závěry z této kontroly slouží jako podklad pro přípravu nové kolektivní smlouvy.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 11. 2000
Autor: -red-