kolektivní bezpečnost

Politologie / Vojenství

V mezinárodních vztazích vytvoření systému, ať již regionálního, nebo celosvětového, jehož účelem je na základě spolupráce států udržet mír a bezpečnost a zajistit, aby nedošlo k napadení jednoho státu druhým státem. Současně zahrnuje i závazek zúčastněných států vystoupit společně proti případnému útočníkovi. Kolektivní bezpečnost ve svých důsledcích znamená nejen vytvoření systému, ale také odstranění příčin, které by mohly vést k vypuknutí války. Předpokladem kolektivní bezpečnosti je zákaz použití síly a hrozby silou v mezinárodních vztazích a povinnost řešit všechny mezinárodní spory pokojnými prostředky. Kolektivní bezpečnost je zajišťována mezinárodní organizací, která je pověřena v případě napadení kteréhokoliv členského státu organizovat kolektivní akci za účelem obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti. Členské státy přejímají závazek podílet se na takové akci proti útočníkovi podle sjednané smlouvy a rozhodnutí příslušného orgánu mezinárodní organizace. Nynější systém kolektivní bezpečnosti je zakotven v Chartě OSN , která v kapitole VII upravuje akce členských států při ohrožení míru, porušení míru a při činech útočných. Za tím účelem svěřily členské státy Radě bezpečnosti OSN základní odpovědnost za udřzování mezinárodního míru a bezpečnosti. Zavázaly se, že přijmou a provedou její rozhodnutí učiněná v souladu s Chartou OSN, a že na její výzvu a podle zvláštní dohody jí poskytnou ozbrojené síly, pomoc a služby nutné k splnění jejího úkolu. Kolektivní bezpečnost může být též prováděna v rámci regionálních organizací. Charta OSN však připouští pouze takové regionální organizace, jejichž činnost je slučitelná s cíli a zásadami OSN. Kromě toho Charta OSN vyžaduje pro všechny donucovací akce regionálních organizací předchozí zmocnění Rady bezpečnosti OSN.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 4. 1. 2020
Autor: -red-