Karakitanská říše

Západní Liao, feudální stát ve střední Asii asi v letech 1140–1218. Vytvořen částí Kitanů

, kteří uprchli z Dálného východu po dobytí kitanské říše Džiirčeny (v roce 1125). Hlavní město Chusyordo (Balasagun) na horním toku řeky Ču. Zakladatelem byl kitanský vůdce Jie-lii Ta-š, který roku 1124 přijal titul gtirchán (hlava svazu rovnoprávných kmenů) a po pádu kitanské říše uprchl s částí obyvatel na západ. Tam se roku 1141 prohlásil císařem. Území karakitanské říše sahalo od horního toku Amudarje a Balchašského jezera k pohoří Kchun-lun a jezeru Lobnor v západní Číně. Na začátku 13. století ovládli Karakitani území až k Aralskému jezeru

. Vládci karakitanské říše razili vlastní mince, měli však jen malý vliv na ekonomiku a vnitřní život země. Říše se rozpadla na začátku 13. století po dobytí východního Turkestánu Mongoly a po příchodu Najmanů

, kteří roku 1211 zajali gůrchána. Definitivně si zbytky karakitanské říše podrobil roku 1218 Čingischán

.