Kappův puč

Pokus o kontrarevoluční monarchistický vojenský převrat v Německu ve dnech 13.–17.3.1920. Jeho cílem bylo ustavit vojenskou diktaturu, obnovit monarchii a odstranit výsledky listopadové revoluce roku 1918. V čele puče byl W. Kapp a reakční generalita Reichswehru (W. von Lüttwitz, E. Ludendorff), na jeho přípravě se podílela i skupina monopolistů (E. Borsig, E. Kirdorf, H. Stinnes) a pravicové politické kruhy. Záminkou byla odzbrojovací opatření Versailleské mírové smlouvy, zvláště rozpuštění Freikorpsů, které mělo být provedeno do 30.3.1920. Ehrhardtova brigáda neuposlechla rozkazu k rozpuštění a dne 13.3.1920 obsadila Berlín. Kapp sesadil říšskou vládu sociálního demokrata Bauera a postavil se do čela pučistické vlády. Baueruv kabinet uprchl do Drážďan, pak do Stuttgartu, SPD, USPD a odbory vyhlásily generální stávku, ke společné akci dělnické třídy se připojily organizace KPD. Stávku podporovali i buržoazní demokraté a katolická strana Zentrum. Boje vyvrcholily ozbrojeným odporem proletariátu v Porúří. Masová jednotná akce za účasti asi 12 miliónů pracujících donutila pučisty k ústupu. Kapp odstoupil 17.3. a uprchl za hranice. Vedení sociálně demokratickou stávku předčasně ukončilo, pracujícím byly přislíbeny důležité demokratické ústupky (osmibodový program z 20.3.). Nová Müllerova vláda, která byla utvořena 27.3. krvavě potlačila revoluční boj v Porúří.