jugoslávská kinematografie

Film a TV

První pokusy o vlastní filmovou tvorbu vznikaly již počátkem století, ale za skutečný začátek národní kinematografie lze pokládat až rok 1945, kdy vznikaly ateliéry v jednotlivých republikách, byla budována síť kin, mladí filmaři byli posláni do ciziny na studia. První poválečné období je úzce spjato s válečnou tematikou (Slavica). Teprve na konci 50. let se do popředí dostává současnost, nejúspěšněji tradovaná v lyrických veselohrách (Vesna, V sobotu večer). Na začátku 60. let je hraný film zastíněn úspěchy záhřebské školy animovaného filmu, spjaté se jmény V. Mimici a D. Vukotiće. Obdobného mezinárodního věhlasu dosáhli tvůrci autorského filmu, kteří přišli s novými dramaturgickými postupy i nezvyklými prostředky filmové řeči (A. Petrovič, Ž. Pavlovič, P. M. Djordjević, D. Makavejev). Na začátku 70. let se jugoslávská kinematografie dostala do krize, snížila se kvantita i kvalita natáčených filmů. S nedostatkem finančních prostředků se od konce 70. let nejúspěšněji vyrovnáala mladá generace, jejíž jádro tvořili absolventi pražské FAMU (L. Zafranovič, G. Paskaljević, G. Marković, S. Karanovič, R. Grlić, E. Kusturica). Společnou kinematografii ukončil rozpad Jugoslávie začátkem 90. let.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 3. 1. 2022
Autor: -red-

Odkazující hesla: Puriša Mladomi Džordžević.