josefinismus

V užším smyslu forma osvícenského absolutismu v habsburské monarchii v 80. letech 18. století, reprezentovaná císařem Josefem II. V širším smyslu reformní osvícenské hnutí v této monarchii koncem 18. století, zasahující do všech oblastí života společnosti. Josefinismus byl specifickým výrazem snah o řešení pokročilé krize feudálního zřízení. Vycházel z idejí osvícenského racionalismu, přirozeného práva, fyziokratismu, merkantilismu a febronianismu. Jeho ideálem byla přeměna habsburské říše v jednotný centralizovaný státní celek, vnitřně konsolidovaný a umožňující všestranný hospodářský rozvoj. Z toho pak vyplývaly josefínské snahy o podřízení církve státu, o soudní a správní unifikaci říše, ale také úsilí o zavedení jednotného státního jazyka – němčiny, jež přirozeně naráželo na odpor neněmeckých národů monarchie. V důsledku působení josefinismu byly v habsburské monarchii provedeny četné reformy – omezeny výsady šlechty (josefínský katastr) a církve (zrušení řady klášterů, zřízení generálních seminářů), zrušeno nevolnictví, uzákoněna tolerance vůči některým nekatolickým křesťanským vyznáním, zavedena sedmiletá povinná školní docházka, vydán nový zákoník apod. Překotné a často násilné byrokratické prosazování těchto reforem „shora“ vyvolávalo nespokojenost různých vrstev obyvatelstva monarchie. Germanizační tendence aktivizovaly pak v českých zemích české národní obrozenecké hnutí, posílené po zrušení nevolnictví přílivem českých obyvatel do měst.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 31. 10. 2000
Autor: -red-

Odkazující hesla: Praha, tereziánské reformy.