Jiří Mucha

Literatura / Biografie / Publicistika

*12.3.1915 (Praha) – †5.4.1991 (Praha), český prozaik, dramatik, překladatel. Syn malíře a grafika Alfonse Muchy. Pobýval s rodiči v zahraničí – 1920–1921 v USA, 1937–1939 v Paříži. Po gymnáziu studoval medicínu v Praze a v Paříži, také dějiny umění a orientalistiku. Během války působil jako válečný zpravodaj v Indii, Barmě, Číně, Itálii a Francii. Po válce pracoval jako novinář, v roce 1951 uvězněn a 1952 odsouzen v inscenovaném procesu k šesti letům vězení. Byl vězněn v Jáchymově, Mikulově a Valdicích, kde působil jako vězeňský lékař. Po dřívějším propuštění v roce 1955 působil jako scénárista a překladatel z angličtiny. Od roku 1989 předseda československého PEN-klubu. Ve svých existencialisticky zaměřených prózách těží hlavně ze zkušeností válečného zpravodaje (Spálená cesta, Válka pokračuje). O válce, o tom jak poznamenala mladé lidi, jsou také prózy Most, Oheň proti ohni. Kritický pohled na totalitní období v našich dějinách představují knihy Pravděpodobná tvář, Studené slunce. Esejistické dílo o problémech moderní doby: Lloydova hlava. Napsal biografické studie o životě a díle svého otce (Kankán se svatozáří, Alfons Mucha). Napsal také vzpomínkovou knihu, kde ústřední postavou je jeho první žena, dirigentka a skladatelka V. Kaprálová (Podivné lásky).

Vybraná bibliografie: válečný, částečně autobiografický román Most (1946), povídková kniha z doby působení v zahraniční armádě v Británii a Francii Problémy nadporučíka Knapa (1946), za války v Paříži, v edici Československý boj vydaná sbírka básní společně s J. Palivcem Křik koruny české (znovu po válce 1947), autentické popisy válečných operací na různých frontách s osobními vzpomínkami válečného reportéra v období 1943–1945 Oheň proti ohni (1947), soubor povídek z období 1940–1957 Čím zraje čas (1958), částečně autobiografický román Pravděpodobná tvář (1963) a ústřední postavou propojené romány Marieta v noci (1969) a Věčná zahrada (1994), autobiografický román, pojatý jako deník politických vězňů během jednoho roku Studené slunce (1968), životopis otce Alphonse Mucha. The Master of Art Nouveau (1966), opět o svém otci Kankán se svatozáří (1969), příběh manželů J. Muchy a V. Kaprálové Podivné lásky (1988), osobní umělecká reportáž o zemích čtyř kontinentů Lloydova hlava (1987).

Vybraná filmografie (scénárista, není-li uvedeno jinak): psychologické drama Roztržka (1956), drama ze stavby přehrady v režii M. Friče Povodeň (1958), krátkometrážní studentský film Noční návštěva (1958), psychologické drama První a poslední (1959), drama Kohout plaší smrt (1961), drama ze zimních Krkonoš Vánice (1962), komedie M. Friče s J. Sovákem v hlavní roli Král Králů (1963), psychologické drama Pevnost na Rýně (1962), povídkový film s poetickým podobenstvím J. Němce podle scénáře E. Krumbachové a J. Němce Mučedníci lásky (herec, 1966), komedie s M. Kopeckým v hlavní roli Flám (1966), psychologický válečný příběh Sedm havranů (1967).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 5. 4. 2021
Autor: -red-

Odkazující hesla: Vítězslava Kaprálová.