Jindřich Štreit

*5.9.1946 (Vsetín

), český pedagog a fotograf. V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků. Vystudoval gymnázium v Rýmařově

a pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci

, obor výtvarná výchova. Po absolvování univerzity začal vyučovat na základní devítileté škole v Rýmařově, následujícího roku se stal ředitelem školy v Sovinci

a později v Jiříkově

. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1998 v Bruntále

. Od roku 1998 úzce spolupracuje s progresivními umělci v Praze

, Brně

, Bratislavě

a v dalších kulturních centrech České republiky i v zahraničí. První impuls k fotografování dostal od otce. V roce 1964, v době studií, ho podnítil k fotografování prof. Jan Bukovjan. Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou roku 1967. Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na rómskou tématiku. V letech 1974-1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí. V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky. Důvodem stanovení trestu podle dvou paragrafů trestního zákona (hanobení republiky a jejího přestavitele) byla interpretace vystavených i nikdy nezveřejněných fotografií. Součástí trestu bylo zabavení části negativů a pozitivů a fotoaparátu. Jindřich Štreit měl zakázáno pokračovat ve své trestné činnosti fotografování a byl sledován. V dějinách fotografie je tento případ pravděpodobně unikátní. Po propuštění z vězení nesměl Štreit učit. Nejprve pracoval jeden rok v knihovně a po uzavření soudního jednání si musel najít zaměstnání jako dispečer Státního statku Ryžoviště

. Ještě intenzivněji se věnoval kulturní činnosti a fotografování. Po státním převratu v listopadu 1989 se Štreitova situace změnila. V letech 1990-1993 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále. Od roku 1994 samostatný fotograf. Vyučuje dokumentární fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění

v Praze a na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě

. Je rytířem DC a členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze. Připravil na 530 autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil, bylo o něm natočeno 14 filmů. Je autorem 20 publikací, ta poslední se jmenuje Tak blízko, tak daleko.