jednotlivé, zvláštní, obecné

Filozofie

Filozofické kategorie vyjadřující různé formy souvislosti objektivního světa a jeho poznání. Jednotlivé, individuální vyjadřuje relativní samostatnost, oddělenost věcí a dějů v prostoru a čase, fixuje jim vlastní jedinečnost, neopakovatelnost, jejich unikátní kvalitativní a kvantitativní určitost. Jako jednotlivé mohou vystupovat nejen předměty, ale i jejich třídy, jestliže je chápeme jako relativně samostatné a existující v hranicích určité míry. Při tom sám jednotlivý předmět je opět množinou vlastností, z nichž každá vystupuje jako jedřlotlivost. Kategorie zvláštního se liší od jedinečného i obecného tím, že vyjadřuje reálný předmět jako celek v jednotě a vzájemných vztazích jeho protikladných momentů. Zvláštní se často chápe pouze jako zprostředkující článek mezi jednotlivým a obecným; zvláštní je však především syntetizujícím principem v rámci určitého celku. V procesu poznání se jednotlivé a obecné dialekticky spojují, negují a překonávají, jednotlivé se odkrývá jako realizace obecného, obecné pak jako podstatný moment jednotlivého. Obecné jako zákonitost se vyjadřuje v jednotlivém a skrze ně; každá nová zákonitost vystupuje zpočátku jako výjimka z obecného pravidla. Jak ukazují dějiny filoz., náleží problém podstaty jedinečného, obecného a zvláštního mezi nejobtížnější. Objektivní idealismus odtrhuje obecné od jednotlivého, absolutizuje je, přeměňuje obecné v něco božského nebo „demiurgického“; obecné pak předchází jednotlivé a vytváří je (Platón, G. W. F. Hegel). Naproti tomu empirismus vidí skutečnost jako mnohost vzájemně nezávislých individualit a obecné se pak stává pouhou odvozenou abstrakcí. Ve skutečnosti obecné sice vyrůstá z jednotlivého, ale vyjadřuje jeho podstatu, která je odhalována v pojmech přes odraz jedinečného a zvláštního. Pro řešení problému má zásadní význam poznatek vyslovený již Aristotelem, že obecné i jednotlivé existují jen v nerozlučné spojitosti. Jestliže kategorie jedinečného a jednotlivého podněcuje takový metodologický přístup, který hledá v prvé řadě specifiku jevů, jejich unikátnost, pak proces poznání se zakládá především na cestě od zkoumání jednotlivých jevů i odhalení zvláštního a obecného, zákonitého.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 7. 2006
Autor: -red-