jazyková nařízení

Jazykověda

Označení výnosů rakouské vlády z roku 1880 a 1897–1898, jimiž se upravovalo užívání češtiny a němčiny v úřadech v Čechách a na Moravě. Představovala jeden z pokusů o řešení česko-německých národnostních rozporů. Roku 1880 byla vydána tzv. Stremayrova jazyková nařízení (nazvaná podle ministra spravedlnosti, kultu a vyučování K. Stremayra), zrovnoprávňující češtinu s němčinou ve vnějším úřadování, tj. ve styku úřadů se stranami. V dubnu 1897 byla vydána tzv. Badeniho jazyková nařízení (podle ministerského předsedy K. Badeniho), jež zaváděla češtinu i ve vnitřním úřadování: úřední projednávání dané věci, všechny vnitřní úřední úkony, sloužící k vyřízení konkrétní záležitosti, měly být vedeny v jazyce prvního podání, tj. buď v češtině, nebo němčině, přičemž úředníci měli ovládat oba jazyky. Badeniho nařízení, jež zbavovala němčinu jejího dosud privilegovaného postavení, vyvolala prudký odpor německých politiků v Předlitavsku, kteří nakonec způsobili pád Badeniho vlády (v listopadu 1897). Následující Gautschova vláda vydala v únoru 1898 kompromisní verzi Badeniho jazykových nařízení (tzv. Gautschova jazyková nařízení), na niž v červenci 1898 navázal Thunův návrh jazykového zákona. Pro odpor německých politiků byly však i tyto modifikace jazykových nařízení v říjnu 1899 (vládou Clary-Aldringenovou) zrušeny a byl obnoven stav před vydáním Badeniho jazykových nařízení roku 1897.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 6. 4. 2024
Autor: -red-

Odkazující hesla: Karl Stremayr.