Jarmila Loukotková

*14.4.1923 (Praha) – †29.10.2007 (Praha), česká prozaička. Byla dcerou českého etnografa a lingvisty Čestmíra Loukotky

. Po dokončení gymnázia v Praze studovala francouzštinu na soukromé škole, později i němčinu. Od roku 1943 byly zaměstnána na pražském magistrátu, po druhé světové válce studovala na Filozofické fakultě UK estetiku a francouzštinu. Publikovala například v periodikách Studentský časopis, O knihách a autorech, Svoboda, Svobodné slovo, Práce, Květy, Vlasta aj. Loukotková je známá především jako autorka historické prózy čerpající zejména z antiky (Spartakus, Smrtí boj nekončí, Pro koho krev, Pod maskou smích) a středověké Francie (Navzdory básník zpívá, Bůh či ďábel). Psala ovšem i současnou prózu (Vstup do ráje zakázán, Dar jitra prvního, Medúza, Odměna, Křik neviditelných pávů). Spolupracovala také s rozhlasem (hra Fialinka – 1948) a televizí (inscenace Vstup do ráje zakázán – 1990), překládala mj. Villonova

a Rochefoucauldova

díla) Vybraná bibliografie: Jasmín (1940), Příběhy kaštanu (1944), Není římského lidu (1949), Spartakus 1: Před námi boj (1950), Spartakus 2: Smrtí boj nekončí (1957), Bůh či ďábel (1957), Navzdory básník zpívá (1957), Na život se jen čeká (1961), Tajemství Černého lesa (1965), Liána smrti (1968), Pro koho krev (1968), Vstup do ráje zakázán (1969), Dar jitra prvního (1971), Odměna (1975), Pod maskou smích (1977), Doma lidé umírají (1981), Medúza (1973), Žít jednou spolu (1988), Lhůta prošla (1992), Křik neviditelných pávů (1997).