Ján Mančuška

Biografie / Výtvarné umění

*7.4.1972 (Bratislava), slovenský výtvarník, působil v Praze a v Berlíně. V roce 1998 zakončil Akademii výtvarných umění ještě jako malíř. Obrazy pro diplomovou práci ale doplnil objekty z lega, což předznamenalo definitivní zlom v jeho tvorbě. Následovaly reliéfy a objekty série Bolí to, jenom když se směju (1999), v nichž Mančuška použil nejobyčejnější materiály jako čistítka na uši, brčka, párátka nebo špendlíky k zobrazení intimních výjevů z domácího prostředí. V této sérii se už naplno projevila svébytná estetika i zásadní témata, která rozvádí v podstatě dodnes. Následovala série objektů 3+1 (1999), v níž Mančuška použil místo kresebné linie na hřebíčkách napnuté nitě. Jídelní stůl se židlemi nebo televize s křeslem nabyly větších rozměrů a byly vytvořeny přímo na zeď. Každodenní předměty s jemně posunutými významy, jako umyvadlo s kohoutky vyrobené z mýdel nebo hrnek z kostek cukru, se objevují i v další instalaci z roku 1999 – Ráno 2001. Pro Mančušku však není důležitá pouze znejisťující vizualita těchto objektů, jeho práce vychází z pozorování nejintimnějších stránek okolí a z jemné sociální analýzy. Materiály, které používá, najdeme v každé koupelnové skřínce, v šuplíku v kuchyni nebo v papírnictví za rohem. Jeho tvorbě dodávají intimitu a blízkost, která je v umění vzácná. Zároveň jsou však použity exkluzivním způsobem, který netkví v luxusnosti zboží, ale spíše v tom, že je určeno pouze úzkému okruhu konzumentů. Série reliéfů Natvrdo (1999) na umakartových deskách napodobujících drahé materiály je vytvořena kombinací černé kresby fixem a reálných objektů jako gumové rukavice nebo krabičky od sirek. I v případě další série Osvobozená domácnost (2000) je ústředním tématem, jak už název napovídá, domov. Objekty byly vytvořeny pro stejnojmennou výstavu v galerii Na bidýlku a rozvíjely uvažování z instalace Ráno 2001, jen jejich nepoužitelnost byla ještě vypointovanější, jako krabička od cigaret obrácená naruby nebo křeslo z čistítek na uši. Odhalováním dalších možných pohledů a posunutých významů se Mančuška zabýval i v dalších dílech, jako třeba v instalaci …a zase zpět (2004), která mu pomohla vyhrát Cenu Jindřicha Chaloupeckého. V expozici moderního umění Moravské galerie v Brně překryl několik vybraných děl kovovými deskami s vyřezaným textem o relativitě historie a interpretace umění. Prohlédnout si vystavená díla bylo možné právě jen otvory v tomto textu. Tento princip Mančuška rozvinul i v dalších svých dílech, jako například v instalaci v Galerii Andrew Kreps v New Yorku – Reed It! (2006). Textová součást díla nabírá v díle Jána Mančušky v posledních letech stále větší důležitost. V textech popisuje jednoduché příběhy nebo vlastní prožívání a pozorování svého okolí. Text přestává být „kukátkem“, ale stává se podstatou díla—vyprávěním, rozehrávajícím nejrůznější možnosti. V dílech While I Walked… (2005) nebo True Story (2005) je napsán na pásech dělících prostor, takže nechává na divákovi, jakým způsobem ho bude číst. Nejen, že přetváří prostor jako takový, ale zároveň nutí diváka k interakci minimálně tím, že se musí po prostoru pohybovat, aby text přečetl. Přes svou zakotvenost v každodennosti a lokálním kontextu se Ján Mančuška jako jeden z mála českých umělců nejmladší generace prosadil na mezinárodní scéně. Obyčejnost našeho života dokázal přetavit v originální uměleckou výpověď, zajímavou nejen svou vizualitou.

Vytvořeno: 21. 5. 2007
Aktualizováno: 21. 5. 2007
Autor: -red-

Odkazující hesla: Cena Jindřicha Chalupeckého.