italská zahrada

Novověk

Renesanční a raně barokní zahrada vil, zámků a paláců, navazující na antické tradice (nerovný terén, šachovnicová záhonová skladba), trojdílné dispozice (květinová část u obydlí, libosad s cestami, alejemi, špalíry, pergolami, perspektivní průhledy a bosket); hlavními znaky jsou užití jižních dřevin (cypřiš, myrta, tamaryšek, pinie) a potlačení travnaté plochy, terasový charakter, využití architektonických prvků (terasy, rampy, schodiště, balustrády, plastiky) a vodních mechanismů (fontány, kaskády).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 11. 8. 2006
Autor: -red-