islandská literatura

Literatura

O starším období viz staroseverská literatura; Edda; ságy; Snorri Sturluson. Těsná návaznost středověké islandské křesťanské poezie na poezii skaldskou způsobila zachování germánské aliterace ve veškeré další poezii na Islandu až do 20. století V období humanismu a reformace vznikaly evropské dobové žánry, satiry, alegorie a poezie příležitostná, ale i svébytné taneční písně vikivakar. Kontinuita prózy pokračovala po ságách končících v polovině 14. století překladem bible (1584 Gudbrandur Thorláksson) a v reformačních spisech k novému oživení literatury za osvícenství (M. Stephensen, 1762–1883, a E. Ólafsson, 1726–1768). Velký rozvoj literatury nastal za národního romantismu v 19. století (básník J. Hallgrímsson, romanopisec J. Thoroddsen, 1818–1868, básník a dramatik M. Jochumsson). Koncem 19. století pronikl do literatury kritický realismus (T. Erlingsson, 1858–1914, E. H. Kvaran), začátkem 20. století symbolismus a novoromantismus (J. Sigurjónsson, E. Benediktsson). Po roce 1918 řada významných autorů působila v cizině (K. Gudmundsson, G. Kamban, G. Gunnarsson, J. Svensson, 1857–1944). 30. léta (H. K. Laxness, H. Stefánsson, S. Sigurdsson). Období po druhé světové válce přineslo hledání nových forem v poezii (S. Steinar, 1908–1958, S. H. Grímsson, *1919, Jóhannes úr Kótlum, 1899–1972) i v próze (G. Bergsson, *1932, T. Vilhjálmsson, *1925, S. Jakobsdóttir, *1930).

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 17. 7. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Snorri Sturluson.