ion

[ijón nebo jón, řečtina], atom

či skupina atomů, která ztratila nebo získala navíc jeden nebo více elektronů

. Ztrátou elektronu vznikne ion s kladným nábojem, zvaný kation (Na⁺, Cu²⁺, Ce⁴⁺ NH⁺₄), který se v elektrickém poli pohybuje (migruje) k záporné elektrodě (katodě

). Ziskem elektronu vznikne záporně nabitý anion (Cl^-, S^2-, F^-, SO²₄^-, PO³₄^-), migrující ke kladně nabité anodě. Ionty mohou být přítomny v plynu (například při elektrickém výboji), kapalině (vodné a nevodné roztoky elektrolytů, taveniny iontových krystalů) i tuhé látce (iontový krystal, kov, polovodič). Na elektrodách ionty mění svůj náboj nebo se zcela vybíjejí. Kationty od katody přijímají elektrony – redukují se, anionty na anodě ztrácejí elektrony – oxidují se. Ionty vznikají při tvorbě iontové vazby ionizací

, tj. dodáním energie v elektrickém poli, při průletu energetické částice (například neutronu), větším zvýšením teploty, elektrolytickou disociací.