inteligence

Sociologie

Společenská vrstva (skupina) lidí, kteří profesionálně vykonávají duševní (většinou složitou) práci a mají zpravidla tomu odpovídající vyšší vzdělání. – Termín inteligence ve smyslu sociální vrstvy se nejprve rozšířil v 1. polovině 19. století v Rusku a odtud přešel do jiných jazyků. Společenskou funkci inteligence lze obecně charakterizovat jako vytváření a rozšiřování kultury. – Předpokladem vzniku inteligence je oddělení duševní práce od práce fyzické. První takovou vrstvou byla kasta kněží. Ve středověku zaujalo podobné postavení duchovenstvo, jehož špičky náležely třídě feudálů. V Číně se kasta vzdělaných úředníků účastnila výkonu státní mocí. Již ve starověku se formovaly skupiny lékařů, umělců, učitelů ap., kteří žili v postavení služebníků vládnoucích skupin. Nejpočetnější skupiny inteligence tvořili učitelé, právníci, lékaři a s vývojem strojové velkovýroby také inženýrskotechnická inteligence. Na vyšších stupních vývoje představují inteligenci hospodářští specialisté a zejména představitelé tzv. svobodných povolání, kteří jsou někdy považování za inteligenci ve vlastním slova smyslu. Jejich společenské postavení má přechodný a smíšený charakter, a proto se někdy charakterizují jako mezivrstva. Ve vyspělých zemích tvořila inteligence v 70. letech 20. století 10–20 % z počtu zaměstnaného obyvatelstva.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 18. 6. 2024
Autor: -red-