inflace

[Latina], zvýšení množství peněz v oběhu nad hospodářskou nutnou míru, tj. přebytek peněžních prostředků, jemuž nedpovídá uměrné množství zboží; projev ekononomické nerovnováhy, jejímž zevním rysem je vzestup cen. K přeplnění peněžního oběhu může dojít nejen vydáváním (emisí ) dalších peněžních znaků do oběhu, ale i zkrácením doby obratu peněžní jednotky, rozšiřováním úvěru a bezhotovostního platebního styku nebo snížením nabídky spotřebního zboží (například v období válký či urychlené industrializace). Vede ke znehodnocení nesměnitelných bankovek, papírových peněz i peněžních pohledávek, k živelnému zvyšování cen a k poklesu kursu měny vůči zahraničním měnám (změně parity devalvací). Zejména se však projevuje v opožďování růstu mezd a sociálních důchodů za růstem životních nákladů a v prohlubování rozporů mezi pracovníky a podnikateli. Jako projev celkové nerovnováhy a zároveň proces obnovování rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou se projevuje v postupné změně měřítka cen a vyvolává znovurozdělování důchodů s řadou ekononomických a sociálních důsledků. Jestliže v předmonopolistickém kapitalismu byla inflace jen výjimečným jevem, vyvolávaným mimořádnými okolnostmi (například válkou), pak v soudobé ekonomice se stala průvodním jevem inflace trvalá. Vliv inflace na národní hospodářství se liší podle tempa či stadia inflace Rozeznává se počáteční stadium, tzv. i. mírná, plíživá (chronická), kdy tempo růstu cen nepřevyšuje tempo růstu národního důchodu a kdy dochází k reálnému ekonomickéu růstu, a druhé stadium, inflace rychlá, hyperinflace, kdy tempo růstu spod. pro duktu je nižší než tempo růstu cen a kdy jsou oslabovány podněty k rozšiřování výroby Pro současný svět je charakteristická všeobecně dlouhodobá inflace, provázená dílčími hyperinflacemi, zejména v rozvojových zemích.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 30. 6. 2006
Autor: -red-

Odkazující hesla: Hugo Stinnes.