humor

Psychologie

Psychologie, původně vlhkost, vláha, později označení různorodých kategorií (neurohumorální pochody, temperament, estetické reakce na specifickou situaci, chápání a vytváření směšného). Psychologickou podstatou humoru je citový vztah k životu pramenící z radostného vyladění osobnosti a schopnosti člověka prožívat komické v pozitivní rovině vyšších emocí. Je světonázorovým pocitem i specifickou formou komunikace v mezilidských vztazích (žertování, vyvolávání dobré nálady u druhých lidí). Jako nástroj překonávání životních obtíží vtipem a veselím je humor jedním z hlavních psychohygienických aspektů duševní svěžesti člověka. Kauzální výklad humoru jako osobitého lidského projevu vychází ze studia vztahů mezi genetickými faktory (temperamentové a charakterové dispozice jedince), situačními faktory (podnětová konfigurace vyvolávající humornou reakci) a psychofyziologickými procesy, jež určují i vnější projevy humoru (smích, gestikulace). Vjemovou (iniciační) stránkou humoru se zabývala experimentální estetika (G. T. Fechner), která se snažila postihnout obecné zákonitosti v působení univerzálních komických prvků a situací. Svou strukturou je h. individuální charakteristikou člověka i společenským jevem, typickým zabarvením a obsahovou orientací důležitým etnickým znakem. Ve formě přirozené součásti lidského projevu nalezl humor uplatnění ve všech druzích uměleckých činností a stal se tak obecně srozumitelným prostředkem vyjadřování.

Vytvořeno: 14. 3. 2000
Aktualizováno: 19. 7. 2006
Autor: -red-