hrad

Středověký opevněný objekt, původně s rezidenční, vojenskou, správní, hospodářskou a dalšími funkcemi. Vznik hradu je vázán na určitý stupeň feudalizace společnosti. Dochází k němu v Evropě od západu k východu od přelomu 9. a 10. století do 14. století. V Čechách ojediněle vznikají hrady již od 12. století, od 30. let 13. století se stávají nejvýznamnějším typem užívaných fortifikací. Nejmladší hrady se stavějí na začátku 16. století. Rozvoj vojenské techniky si později vynutil vznik vojenských objektů nové kvality – pevností. Hrad v jeho rezidenční funkci nahradil zámek. Hrady se dělí podle různých hledisek: a) podle stavebníka (zeměpanské, šlechtické, církevní); b) podle situování v terénu – hrady výšinné (ostrožné, vrcholové hřebenové, skalní), nížinné (nejčastěji blatné) a zvláštní (například uzávěrové); c) na základě dispozičního typu (viz také hradní typologie

). Základními stavebními částmi hradů byly věž, palác, hradba, kaple. Hrady často doplňovaly předsunuté bašty, podhradí, hospodářské objekty mimo areál (nejčastěji mlýny), latrán či podhradní městečko. Ekonomický a vojenský provoz hradu mohl být zajištěn systémem manů

(Křivoklát

, Bezděz, Karlštejn

).