hornina

Hmota, z níž se skládá pevná část zemské kůry, a analogicky i hmota kosmických objektů (Měsíce, planet, meteorů). Hlavní složkou hornin jsou minerály (horninotvorné), ale i jiné formy hmoty, jako např. sklo nebo různé organické látky. Dělí se na horniny složené (z několika druhů nerostů, polyminerální) a na horniny jednoduché (monominerální). Podle původu se dělí na horniny vyvřelé (eruptivní), a to na plutonity (horniny hlubinné a s nimi spjaté žíly) a na vulkanity (horniny výlevné, extruzívní). Vyvřelé horniny se dělí podle obsahu kysličníku křemičitého na kyselé (s více než 65 % křemene

), na středně kyselé (52–65 %), bazické (44–52 %) a na ultrabazické (pod 44 % křemene); horniny usazené (sedimentární), podle jejich původu na usazeniny mechanické chemické a organogenní. Horniny usazené se dělí na zpevněné a nezpevněné, na úlomkovité (klastické) a na cementační (jejich součástky vznikly až v sedímentačním prostoru vysrážením ap.); horniny přeměněné (metamorfované), tzv. krystalická břidlice; ty se podle původu dělí na ortometamofity, ortobřidlice (vznikly přeměnou vyvřelin), na parametamofity, parabřidiíce (vznikly přeměnou usazenin) a na polymetamorfity (vznikly přeměnou již existujícího metamorfitu). Klasifikací horniny se zabývá systematická petrologie.