hormická psychologie

Psychologický směr vzniklý na začátku 20.století, jehož zásady formuloval roku 1908 W.McDougall a který byl později revidován dynamickou psychologií. Hormická psychologie odmítá interpretaci chování na základě mechanistických představ o regulaci jednání a je založeno na analýze „hormé“, tj. vnitřních pohnutek a puzení, které směrují organismus k určitému cíli nebo účelu. Každé chováni je proto účelové a cílesměrné, at je zjevné či nikoliv. Hormická psychologie vychází ze tří hlavních předpokladů: a) každé chování je cílené, záměrné a účelné; b) každý jedinec je vybaven určitými záměrnými tendencemi chování nazývanými instinkty; e) veškeré chování je determinováno těmito instinkty nebo jejich odvozeninami (sentimenty, city). W.McDougall vypracoval klasifikací instinktů a sentimentů utvářejících charakter, který je individuální charakteristikou každého jedince a zdrojem odlišností cílesměrného jednání všech jedinců. Hormická psychologie byla podrobena kritice nejen ze strany behaviorismu, ale též stoupenci tzv. dynamické psychologie. (například R.Woodworth), vyzdvihující úlohu aktivity chování živočichů i člověka. Vytýká se jí biologizace psychických jevů, přeceňování úlohy instinktů a podceňování významu vědomí.