Higgsův boson

Elementární částice, která vzniká jako excitace Higgsova pole

, souvisejícího s Higgsovým mechanismem

, procesem, který dodává hmotnost jiným částicím. Objev Higgsova bosonu v roce 2012 na Velkém hadronovém urychlovači (LHC) v CERNu byl klíčovým potvrzením Standardního modelu částicové fyziky.

Higgsův boson je skalární částice, což znamená, že má spin 0. Jeho hmotnost byla změřena na přibližně 125 GeV/c². Tato hmotnost vzniká z vakuového očekávání Higgsova pole, označovaného jako $v \approx 246 \, \text{GeV}$.

Higgsův boson interaguje s jinými částicemi úměrně jejich hmotnosti. Interakce s částicí s hmotností m je popsána vazebnou konstantou $g_H$, která je úměrná m/v:

$$g_H = \frac{m}{v}.$$

Procesy rozpadu Higgsova bosonu zahrnují různé kanály, jako jsou rozpad na pár kvarků b a antikvarků b ($H \to b\bar{b}$), pár bosonů W nebo Z ($H \to W^+W^-$ nebo $H \to ZZ$), a pár fotonů  ($H \to \gamma\gamma$), což jsou klíčové reakce pozorované při experimentech.

Objev Higgsova bosonu je považován za jeden z nejvýznamnějších úspěchů fyziky částic v posledních desetiletích a jeho existence poskytuje důležité potvrzení teoretických předpovědí Standardního modelu

. Výzkum vlastností Higgsova bosonu pokračuje s cílem lépe porozumět jeho roli v přírodních silách a hmotnostech částic.