grafologie

[Řečtina], kvalitativně kvantitativní analýza psaného projevu (písma, textu), považovaná od roku 1875 za pomocnou vědeckou metodu vysuzování individuálních (povahových, osobnostních) rysů určitého jedince. Je to nástroj psychologie v rámci studia výrazových prostředků člověka. Vychází z rozboru tvaru a velikostí písmen, tlaku vedené linie, sklonu a způsobu navazování písmen, slabik, slov a vět ap. Nejčastěji užívána v psychiatrické a psychologické diagnostice, v kriminologii (pomocná identifikační disciplína) a v dalších oborech vyžadujících posouzení expresívních prvků lidské činnosti.